Navštívila jsem známou v malé minizoo směrem na přechod Strážný: hned u vchodu na mne kouklo mrňavé pruhované divoké prasátko - nalezenec jménem Dášenka. V kuchyni pod otvorem v krbu našlo úkryt dvoutýdenní srnče Adélka - maminka sražená autem.

Kolem dveří se potulovalo nádherné asi měsíční koťátko, celé rozčepýřené, hrající si se starým rotvajlerem...a kolem v ohradách desítky dalších zvířat, hlavně rozličná jelení a srnčí zvěř. Krkavec mi hned pravil: Dobrrrůtka! Prostě ráj.

Nad tím vším mumrajem bdí / a cca 18 hod.denně pracuje/ má známá Štěpánka Hanousková. V kuchyni voní její chléb, mléko a výrobky z něj, které jsou k dispozici návštěvníkům minizoo. Tentokrát jsme s manželem přijeli pro kamerunské ovečky, aby pomohly našim kamerunským kozám spásat těžko dostupné části mojí farmy v Č.Krumlově. První věta jindy klidné Štěpánka zněla: Utekl nám pštros nandu, neviděli jste ho někde cestou? 

V ten moment se mi vybavily vzpomínky na jiného uprchlíka: páva, kterého jsem před několika roky chovala u nás...a o něm vám píšu svoji povídku.

     Pávík

5.00

    Je léto. Páv se probouzí a vychází ze svého příbytku na naší farmě. Zjišťuje, že nastal nádherný teplý den a zahajuje ráno tancem, který se skládá z rychlého dupání dlouhých nohou, roztažení vějíře duhových dvoumetrových per a kroužení ve zběsilém tempu kolem své osy...úchvatná podívaná. Taneček je korunován VELMI hlasitým hrdelním křikem.

7.00

   Kocour Kryšpín, dlouhosrstý dobrák, který se nikdy nestaral sám o svoji hygienu / až do dospělosti mu husté chlupy olizovaly  střídavě jeho matka a sestra /, dokonale probuzen ptačím křikem a dupáním, posnídal. Pak se pomalu blížil k Pávíkovi, aby si vychutnal obzvlášť příjemnou proceduru, kterou mu dlouhonohý kamarád den co den poskytoval: Kryšpín se vyvalil na sluncem vyhřátou cestu, vystrčil kulaté chlupaté břicho a Pávík, nakláněje hlavičku tu doleva, tu doprava, jemně z kočičího kožichu vybíral smítka a nečistoty, jež se na to husté nadělení rády nabalovaly. Kryšpín blahem předl a oba přátelé užívali společných chvil. Kocour se z návalu radosti rozdováděl, vyskočil na všechny čtyři a začal chytat tlapkou dorážet na paví pera. Pávík se točil dokola a odrážel tento útok chrastěním svého vějíře barvy Sargasového moře.

13.00

   Vedro k zalknutí. Vzduch se v horku chvěje a všechno znehybnělo, zvířata leží někde ve stínu. Jen Pávík stále vydupává a zpívá svoji ukřičenou píseň.   Touha po blízkosti družky  jeho srdce vrcholí a dává mu doslova křídla...Pávík odlétá z našeho bezpečného kopečku neznámo kam...

14.00

   Přichází syn z gymnázia a jde se podívat na zvířata. Ještě než mi stačí oznámit novinku o našem uprchlíkovi, zvoní mi doma telefon a paní z údolí pod námi ohlašuje, že na jejich střeše sedí náš páv a budí jí vnoučata svým křikem, ať si pro něj přijdeme...

K naší výpravě se přidává též manžel. Nabírám do misky obilí a vydáváme se na lov opeřence. Celá čtvrť s rodinnými domky byla na nohou. Jen jsme v tom horku dorazili k danému objektu, Pávík už seděl na jiné střeše. Stála jsem bezmocně pod ním a volala pořád dokola: Pávíku, Páví, pojď na dobrůtku , a rozhazovala obilí kolem sebe. Pávík se ani nehnul. Po chvíli přelétá zas na jinou střechu. Lidé vykukují ze dveří a oken a všichni volají : Pávíku, Páví...     No kdo do té doby ještě neznal naši rodinu, teď na nás jistě bude dlouho vzpomínat...

16.00

    Radíme se, jak dál, naše úsilí vychází naprázdno. Byla jsem vyslána domů k pevné lince, manžel a syn s mobily do terénu, a já jsem je na základě telefonických upozornění posílala tu k těm, tu k oněm sousedům na odchyt zatoulaného ptáka.

18.00

   Manžel odpadává vyčerpáním - nedávno přišel po operaci páteře z nemocnice a teď takováto honička...  Syn a jeho mládí je naše poslední naděje. Blíží se večer. Mám strach o pávíka - kam se uchýlí k spánku? Okolní les je plný lišek a  on je tak bezbranný...

Další telefon, hned volám synkovi. Pávík dorazil na námluvy na jistý dvorek plný slepic. Paní mi hned dává vědět. Syn vyráží z posledních sil...

19.00

   Konečně: pozorovatelům se naskytl nevšední pohled - houf strachy zcela ochromených slepic, které se krčí v koutě jmenovaného dvorku, tančící Pávík se leskne ve večerním slunci jako vzácný smaragd a řve a řve...tu po něm skočí syn, popadne jej za pařáty, a nese hlavou dolů zpět k nám. Pávík se cítí tak ponížen, že hlavičku s korunkou zastrčí pod jednu peruť a vypadá jako bez hlavy. Syn za té dlouhé cesty potkává dost známých, jeden z nich poučuje malou dcerku: vidíš, kluk našel mrtvýho  páva a nese si ho domů...no prostě hotový Cirkus Humberto.

20.00

   Nekonečné odpoledne se chýlí ke konci. Pávíkova potupa končí toho dne tím, že jsme mu na radu chovatele podlepili letky, aby dvoumetrové ploty nezdolal...zamilovaný Romeo toho dne dolétal.

26.8.2015 UPRCHLÍK č.2 /  - kozel versus prezident - PRAVDIVÝ PŘÍBĚH

   Dnes odpoledne jsem se chystala do bazénku a volal mi známý, zda nepostrádáme jednoho člena kozího stáda. Že prý Městská policie v Č.K. stojí cca 2km od naší zahrady a hlídá kozla, který netrefí domů . A jéje, slepý Bobeš...napadlo mne. Je to nejstarší člen kozího stáda a má zákal na očích - je letitý a nechceme jej kvůli tomu utratit.Dala jsem známému instrukce, kam mají zamířit a vyrazila jim se suchými rohlíky / pro Bobše/ a omluvou / hlídce/ na rtech naproti... Téměř u zámecké zdi jsem je zahlédla - Bobeš ležel na trávě, už nemohl dojít, a policista mu domlouval. Vtom se kolem řítila kolona tmavých limuzín s vlaječkami. Náhle jednou auto přibrzdilo a prezident zíral nevěřícně na strážníka městské policie, kterak táhne na laně kozla! Pak odfrčeli...Má na Krumlov nezapomenutelnou vzpomínku - a já též...